Každému archetypu bohyně je v projektu Jsem žena #jsembohyne přiřazen jeden kalendářní měsíc, nad nímž drží pomyslný patronát. Bohyní číslo třináct, která představuje středový prvek celého cyklu, je zároveň i reálná mytologická postava – kněžna Libuše. Žena se silnou intuicí, moudrostí a důvtipem, která v českých dějinách zanechala nesmazatelnou stopu. Můžeme ji považovat za pomyslný můstek mezi příběhy archetypů bohyň, které nejsou nijak navázány na naši historii, a reálným světem. Její příběh je celistvý a všestranně inspirující.

Jedna z důležitých věcí, kterých si u Libuše můžeme všimnout, je důležitá symbolika tří sester (Kazi, Teta, Libuše), která odráží princip trojbohyně. Jedná se o velice starý a hojně se opakující mytologický koncept, který představuje a ctí tři základní prvky cykličnosti ženy i Luny; ukrývá se pod ním dívka, matka i stařena, ale také dorůstající měsíc, úplněk a ubývající měsíc.

O Libuši také víme, že měla magické schopnosti a chodila se modlit k slovanské bohyni Moraně. Zároveň však byla i obyčejnou ženou, která se stala královnou, partnerkou, manželkou, milenkou a matkou. Sjednocovala v sobě to něžné, intuitivní a krásné s tím více racionálním a drsným. Právě díky tomu se i my o tento archetyp můžeme v dnešní době, která směřuje k rovnosti mužů a žen, vnitřně opřít, aniž bychom podlehly iluzi, že se musíme vzdát své ženskosti a „vyrovnat se mužům“. Nebo abychom se naopak zuby nehty držely stereotypu o „úžasné, vždy dokonale upravené ženě, pečící doma koláče“.

Ano, každá z nás může být ženou, kterou kněžna Libuše představuje. Být svou, odvážnou, zranitelnou, celistvou, milující, ale i silnou a moudrou. To je dědictví kněžny Libuše, poslední bohyně cyklu Jsem žena #jsembohyne.