Často je to intuice, ale ještě častěji je ten “pocit” jen mentální program – domněnka, představa, názor a z velké části i manipulace, pokud ho předkládáme ve smyslu – ale já cítím, že bys měl/a udělat a nebo nedělat to, či ono. 

Co si budeme povídat, v tomto způsobu manipulativní komunikace jsme mistry především my ženy (ale nejen ony, mužů s velmi aktivní ženskou složkou je také dost), když to své “cítění” a “pocit”… ale já vnímám a cítím, že to není teď to ono a měli bychom s tím naším vztahem něco udělat… předkládáme mužům jako naše cítění, ale v překladu to znamená: “mám o tom jinou představu a neplní to moje nenasytná očekávání, takže mám ten “pocit” že bys to měl zařídit tak, aby se moje dětské potřeby a očekávání plnily, neboť na tom závisí mé štěstí. Jenže štěstí to je stav mysli, něco co nepřichází zvenčí, ale odráží se jako všechno, zevnitř směrem ven.

Ano někdy je to intuice, která je ale pocitem v těle, nikoli mentálním konstruktem. Mnohem častěji je ale “mám pocit” pouhý program, kterému je lepší nevěřit, neboť je jeho pravdivost nulová a o ničem skutečném nic nevypovídá. Když řekneme: mám pocit, že mě tento člověk nemá rád, neznamená to, že se tak skutečně děje, ale že se právě aktivovala ta část, která se obává nepřijetí a sama sebe odmítá. Není to tedy žádný pocit, ale jen domněnka. 

To samé platí o posuzování ostatních bytostí na základě vlastních a často pošahaných programů (rozuměj plných zranění a osobních příběhů), tady z toho člověka cítím nějakou divnou energii … ta energie o které je řeč je jen další konstrukt, který nám jen v podvědomí aktivoval potlačený pocit z nějaké osoby, která na nás měla nepříjemný vliv v minulosti, nebo cokoli, co aktivuje naše nezhojené rány na osobní úrovni.

Je to lidské, je to úplně v pořádku si do toho ujet, nějak si s tím pohrát a prožívat to, ale o něco zajímavější je, činit tak vědomě, nejen na základě představ a že tomu chceme ještě věřit a děláme to zaslepeně a s touhou učinit z vlastní osoby někoho lepšího, než jsou ti tam venku.
Až zase budeme mít pocit, nebo budeme něco vnímat a naciťovat dělejme to s bdělostí a láskou k tomu, co je v nás ještě nepřijaté, odmítané, zraněné, či potlačené a pokud se mohu přimlouvat, nezatahujme do toho okolní svět v rámci nekonečných vlastních projekcí do ostatních – nemají s tím nic společného.
Když se to přeci jen stane dřív, než promluvíme a pustíme to na plné pecky ven, nedělejme z toho vědu a prožívejme v tom všechno, co ještě potřebujeme. Všichni se tu jen učíme, máme své strachy a svoje stíhy a pokud tím nevstupujeme ostře do prostoru ostatních (ti se zas učí vymezit si jasné hranice), tak je to všechno jen HRA, která se hraje, jak nejlépe dokážeme a která nikdy nekončí.

Manipulující lidé

a jejich způsoby, jak přimět hodné holky a kluky, poslouchat 🙂
Interpretace reality – vždy ji prezentují tak, aby ve vás vyvolali pocit viny a špatnosti. Příběh je vždy interpretován jako stalo se B, ale nedoplní už podstatné A, které vedlo k situaci B, a které jasně vysvětluje váš postoj, chování a řešení v dané situaci. Vy děláte tu chybu, že máte vždy tendenci vysvětlovat a osvětlit situaci A, což znamená, že jste se právě chytili do jejich hry o nekonečném obhajování. Manipulujícímu člověku stejně nic nemůžete nikdy vysvětlit, je to jako házet hrách o zeď, vždy věří své zkreslené představě vlastní reality a upravují si ji vždy tak, jak se jim hodí.
Mají nárok na všechno, podstatné je jen to, o co přišli oni, o co jste přišli vy, jak se cítíte, je nezajímá. Vždy to mají těžší než vy, vy jste podle nich za vodou. Mají vždy větší problémy, než vy. Jsou na tom hůř. Zkreslují vaše emoce a pocity. Říkají vám jak se máte cítit, nebo necítit v dané situaci. Celý svět se točí kolem nich, dokud se točíte i vy, je to v pohodě. Pokud přestanete, budou to zkoušet dál, dokud vás opět nepřesvědčí o vaší vině a špatnosti. 

Chybí jim sebereflexe, což znamená, že nereflektují ani své okolí. Nereagují a dělají si to po svém, zas a znovu dokola, což si vždy obhájí, že nachází chybu ve vás. Viníci jsou vždy ostatní.
Duchovní manipulace je také častý způsob manipulace. Pořád si to bereš osobně, když jsem právě znovu překročil tvé NE, a ty se v tom cítíš nepříjemně? Když máš emoce, máš problém ty! A já, který emoce nemám, protože je mi všechno, co není čistě v mém zájmu, jedno, jsem zenově klidný.
Emoce včetně strachu, jsou naprosto přirozenou reakcí. Co je ještě dobře a co už je za hranicí neurčují společenská měřítka, ale vnitřní žebříček hodnot a úcta k sobě a také k druhým bytostem, kterým nezasahujeme do jejich práv a svobod. Když to překročím, musím mít schopnost si to nejprve uvědomit, což ale nestačí, pokusím se o nápravu. 

Manipulující lidé vyvolávají emoce a je jim v tom dobře. Je to způsob moci, kterým dokazují svou nadřazenost. Ve skutečnosti jsou jen od svých emocí odpojeni a nebo vůbec nic necítí.