Postoj mainstreamové, striktně materialistické vědy k metodám léčby, jejichž výsledky a principy působení neumí vysvětlit úrovní svého současného poznání, je obecně vzato nevědecký. Strkání hlavy do písku před praxí ozkoušenými metodami alternativní medicíny zajisté není vědeckým přístupem. Opravdový vědec je otevřený. Přijímá to, co se mu jeví tajemné a záhadné. Nevyhýbá se novým pozorováním a myšlenkám jen proto, protože by mohly nabourávat aktuální většinově uznávané paradigma a vědecký konsenzus.

Být totiž ve vědecké obci inovativní, je velice riskantní počínání. Nemalujme si proto vědeckého pracovníka korporátní firmy příliš romanticky – nejde o roztomile působícího moudrého stařečka s bílými prořídlými vlasy, v bílém plášti, s kulatými brýličkami ve tváři, který veškerý svůj volný čas tráví osamocen experimenty v laboratoři, jejichž jediným cílem má být přinést blaho celé společnosti. Konkrétně ve farmaceutickém průmyslu se točí „nemalé“ peníze. Vědec je samozřejmě v první řadě zaměstnanec firmy, který musí ve svém konání sledovat především zájmy svého zaměstnavatele. Tím primárním zájmem farmaceutického podniku je samozřejmě finanční profit. Vědečtí pracovníci zaměstnaní státem na tom nejsou v objektivitě svého bádání o mnoho lépe. Korporátní firmy jsou ve svých aktivitách spřaženy se státním sektorem a mnohdy ovlivňují jeho samotnou legislativu. Zákony a regulace jsou pak nastaveny tak, aby podporovaly podnikání těchto nadnárodních korporátů. Je protlačována materialistická ideologie, která vyhovuje oběma stranám.

Když si toto uvědomíme, není potom nijak překvapivé, že všechny metody alternativní medicíny, které desítky i stovky let prokazují svoji účinnost v léčbě chronických nemocí, jsou vědci západního střihu z opatrnosti cíleně přehlíženy. Tyto metody si v průběhu času vybudovaly postavení a dobré jméno svými výsledky v léčbě mezi poměrně početnou, avšak stále menšinovou vrstvou západní populace (Indie, Čína – tam jsou naopak tradičně většinově praktikované a celospolečensky přijímané). Přesto bývají v Evropě a Americe veřejně zostuzovány a mnohdy pokládány za něco nečistého – nevědeckého. Když k výše popsanému přičteme zjevný fakt, že západní materialistická medicína neumí léčit chronické nemoci a bezradně je tiše považuje za nevyléčitelné, můžeme pak plně pochopit, proč oficiální „věda“ nemá motivaci cokoliv alternativního zkoumat. Metoda léčby, která tyto chronické potíže naopak léčit umí a jejíž působení je už na první pohled založeno na odlišných principech než konvenční západní metody, nemůže získat uznání akademické obce. Jde o přímou konkurenci. Pro většinovou společnost potom taková metoda zůstane tajemnou a skrytou. Nedostane se k těm lidem, kteří jí nejvíce potřebují. Mohlo by se totiž jinak stát, že to, co je nyní pokládáno za alternativní, by mohlo být časem mainstreamové.

Lidem, kteří se už alternativními metodami léčí, nemusí ovšem tyto zavedené pořádky nikterak vadit. Naopak. Některé hřeje dobrý pocit, že praktikují něco výjimečného. Jejich hlavním kritériem pro léčbu není, aby byla metoda úředně orazítkována, nýbrž aby byla efektivní v léčbě jejich zdravotních potíží.
Ve své léčitelské praxi se zabývám autopatií, kterou před více než dvaceti lety vyvinul a systematizoval můj otec Jiří Čehovský. Homeopat, který ve svém nakladatelství Alternativa vydal po revoluci první homeopatické, česky psané, odborné publikace. Založil též Homeopatickou akademii v Praze. V roce 2022 obdržel od světově nejrenomovanějšího homeopatického média Hpathy.com ocenění své celoživotní práce titulem Pionner in homeopathy za objev autopatie, a byl tím zařazen mezi šest celosvětově nejvýznamnějších homeopatů dnešní doby. Tato ryze česká metoda nevznikla na zelené louce, nýbrž se postupně vyvinula z konstituční homeopatie. Na rozdíl od homeopatického léku nepochází vysokonaředěná substance z přírody, nýbrž je autopatický preparát zhotoven přímo z tělesné informace léčeného. Nejčastěji z kapének dechu nebo slin. Tyto kapénky obsahují komplexní informaci o stavu našeho vnitřního prostředí v těle. O našem vlastním individuálním mixu bakterií, virů a toxinů. Zjednodušeně řečeno – o všech našich tělesných, ale i duševních problémech.

Z hlediska mainstreamové vědy tkví tajemnost autopatie v tom, že tělesná informace je podrobena vysokému naředění vodou v autopatické lahvičce (na tomto principu jsou vyráběny homeopatické léky prodávané v lékárnách). Tímto postupem zjemníme původně hmotnou, tělesnou substanci do už nemateriální úrovně (je překročena Avogadrova konstanta – v preparátu už nezůstává žádná molekula původní látky), v které operuje také naše vitální, jemnohmotná, duchovní síla. Její individuální naladění zodpovídá za organizaci našeho fyzického těla a psychiky. Pokud je duchovní síla nemocného člověka disharmonická, vytváří tím i disharmonické orgány a mysl. Člověk je nemocný. Pokud ji naladíme správnou informací do zdravých vibrací, lidé se uzdravují z nejrůznějších zdravotních potíží, s kterými si do té doby oni sami, ani jejich lékaři, nevěděli rady. Duchovní síla je termín, který používal v 18. století německý lékař Samuel Hahnemann, zakladatel homeopatie. V Číně tuto oživující vitální energii nazývají čchi, v indické tradici prána a v naší křesťanské kultuře jí říkáme duše. Někteří „skuteční vědci“ dneška z řad kvantových fyziků ji pojmenovávají vědomím.

Lidé si autopatický preparát vyrábí sami doma poměrně nenáročným způsobem, avšak podle předepsaných pravidel metody. Jedná se především o samoléčbu. Přesto bývá pro začátek vhodné konzultovat svůj konkrétní případ s vyškoleným poradcem. Zvláště pak u komplikovanějších diagnóz a potíží. Základní techniky samoléčby lze nastudovat v jedné ze tří knih o autopatii, ta nejnovější z nich je jmenuje Autopatická svépomoc.

Nyní už konec s teoretizováním a ukažme si, co dělá tajemná autopatie v praxi. Přišla za mnou do poradny 25ti letá slečna, kterou kvůli jejím zdravotním indispozicím doprovázela kamarádka. Ve svých sedmi měsících života měla diagnostikovanou dětskou mozkovou obrnu. Při běžných aktivitách má potíže s pohybem a celkovou nestabilitou. Musí se často něčeho přidržovat, aby nespadla. Při mluvě jí samovolně vytékají sliny z úst a prská – hlavně když se zapáleně rozpovídá. Její kamarádka, která jí dělala doprovod a byla při konzultaci přítomná říká, že když se prý rozmluví, bývá neukočírovatelná, velice hlasitá a je obtížné ji v mluvě zastavit. Je velmi bezprostřední, a říká, co má na jazyku. Mívá náhlé výbuchy smíchu. Je však schopná i normální běžné komunikace, působí na mě inteligentně. Jemná motorika je velice špatná – psaní tužkou nebo si zapnout knoflíky u šatů jsou značný problém. Žije v domě s pečovatelskou službou a každý den pracuje v chráněných dílnách. V pubertě trpěla na epilepsii a užívá dlouhodobě antiepileptika. Mívá záchvaty, při kterých začne nekontrolovatelně křičet, když ji něco rozruší – podle kamarádky reaguje neadekvátně k situaci. Má potíže se zrakem – šilhá a špatně vidí na dálku. Když čte, tak se jí rozjíždějí oči, říká. Dále trpí na gynekologické záněty – má neustálý kvasinkový výtok už dva roky. Cítí pořád pálení a svědění genitálií. Také má alergie na pyly, prach a roztoče – projevy jsou kýchání a slzení očí. Má chronickou rýmu – vodovitý výtok z nosu, který je stále přítomný. Hlasivky – v posledních dvou letech jí zhrubl hlas, má hluboký tón hlasu.

Doporučil jsem jí standartní způsob léčby. Aby do autopatické lahvičky zanesla informaci z dechu i sliny a následně ji prolila 1,5 l pramenité vody. Aby si dělala preparát první dva týdny denně. Další dva týdny, aby navýšila ředění na 3 l, z dechu a sliny, v četnosti užívání už pouze obden.

Naše další sezení proběhlo za měsíc. Od začátku užívání autopatie si všimla, že třes rukou je výrazně zlepšený. Jemná motorika také, čehož si mimo jiné povšimli i v chráněné dílně, kam chodí pracovat. Má už lepší citlivost v rukách. Když se v minulosti opařila vodou, necítila to. Nyní vnímá při kontaktu teplotu běžných předmětů. Celkově je více stabilnější při chůzi a cítí větší jistotu při pohybu. Je více realistická a emočně stabilnější, to připomenula její doprovázející kamarádka. Všiml jsem si při konzultaci, že došlo k psychickému zklidnění. Nejsou emoční výlevy, křik apod. Na 3 l měla intenzivnější výtoku z nosu na pár dní (čistící reakce) a nyní více jak týden je to úplně v pořádku, rýma není už žádná.

V průběhu dalšího půl roku jsme spolu byly v pravidelném osobním i telefonickém kontaktu při kontrolách. Docházelo k postupnému zlepšování jejích celoživotních, chronických problémů. V autopatii je potřeba optimálně upravovat dávkování vzhledem k probíhajícímu vývoji celostního stavu léčeného a uvědomit si, že k uzdravení deseti a více letých problémů nemůže dojít přes noc.

Na kontrole po měsíci jsem si mohl poznamenat. Zlepšil se jí o 30 % zrak do dálky. Třes rukou kompletně vymizel, je to úplně v pořádku. Jemná motorika je ještě lepší, než byla minule, ale jsou tam stále rezervy, je prý co zlepšovat.

Kontrola po třech měsících.
Fyzicky i psychicky se cítí velmi dobře. Více používá levou ruku než předtím. Nadměrné slinění už dokáže lépe ovládat a už neprská, když mluví. Alergické reakce poslední týden už vůbec nejsou. Třes, který zmizel, se nevrátil.
Spí velice dobře a energie má prý až moc. U gynekologických výtoků byla pozitivní reakce, jsou jen občasné. Pokud se objeví, nejsou tak intenzivní jako bývaly. Stálý postupný proces celkového zlepšování.

Kontrola po třech měsících.
Testy na alergologii, dopadly výborně. „Doktorka koukala jak vejr“, říká. Je i subjektivně v pořádku – od té doby, co dělá autopatii, nepoužila ani jednou dýchátko na alergii, a to je konec května, pro ni nejhorší období v roce. Emoční záchvaty, že by křičela, nebývají už vůbec. Motorika v obou rukách je normální, je to neporovnatelná změna se stavem před pár měsíci. Pohyb a stabilita při chůzi je také normální, dlouhodobě velké zlepšení.
Nebyla tentokrát v poradně tak vyblázněná jako minule, psychicky se hodně posunula. V komunikaci již nepůsobí dětsky.

Na naší poslední konzultaci po dalších čtyřech měsících říká, že má prý hrozně aktivní mozek. Vnímá svět jinak. Přemýšlí o různých věcech, o kterých by dříve nepřemýšlela.
Alergie je pryč. Letos se jí poprvé v životě neobjevila. Alergoložka tomu nemůže věřit. Chronický výtok z nosu se neobjevil. Motorika a pohyb je prý super. Myšlení má ostřejší než dříve. Říká si, co vůbec dělá v domě s pečovatelskou službou.

Celkově bych vývoj shrnul tak, že došlo během necelého třičtvrtě roku k razantní proměně mladé slečny, která se po letech strávených v nemoci stala soběstačným člověkem. S její rostoucí vitalitou bylo během léčby potřeba navyšovat ve správný moment ředění preparátu, aby mohlo dále docházet k harmonizaci jejího tělesného a duševního stavu. Její letité potíže způsobené v dětství dětskou mozkovou obrnou ji už netrápí.

Autopatie je z pohledu materialisty nevyhnutelně tajemnou metodou. Nicméně léčitelská praxe stovek vyškolených poradců po celém světě a tisíců vyléčených lidí nám hlasitě připomíná, že věda v medicíně něco důležitého přehlíží – lidskou duši.

Mé postřehy z praxe o autopatii a celostní léčbě si můžete poslechnout také na mém YouTube kanále: Krystof Cehovsky – YouTube a také na Instagram profilu: Kryštof Čehovský (@autopatie)

www.poradceautopatie.cz