Po více než deseti letech léčitelské praxe, kdy mojí poradnou prošly stovky klientů a s mnohými z nich opakovaně stále jednou za čas podle jejich potřeby konzultuji, mám důvod se domnívat, že autopatii a homeopatii lze považovat vzhledem k jejich účinkům za něco, co nedávno jedna má klientka nazvala všelékem. Musel jsem jí dát do jisté míry za pravdu, jelikož spektrum potíží, při kterých lidem tyto metody pomáhají, je opravdu široké a rozmanité a stále se setkávám s novými chorobnými stavy, u kterých došlo ke skvělým výsledkům a uzdravením, nezřídka i během nečekaně krátké doby.
Jak je to možné? Zřejmě díky holistickému přístupu k léčbě a celostnímu náhledu na léčenou osobu. Je to tím, že se při používání těchto metod nezaměřujeme, na rozdíl od konvenční medicíny praktikované v nemocnicích, na léčbu jedné oblasti těla a tu druhou ponecháme k řešení kolegům z jiného oddělení. Je to díky uvědomění, že lidská bytost je celek, ve kterém každý fyziologický proces ovlivní veškeré ostatní biologické pochody – všechno souvisí se vším. Že jakákoliv vyrážka na kůži má vždy hlubší souvislosti v organismu jako celku. A to nejen ve smyslu orgánů, ale i v kontextu psychiky. Ve skutečnosti, jak praxe a výsledky lékařů a terapeutů alternativních odvětví medicíny ukazují, celý komplex člověka, včetně všech jeho vnitřních orgánů, psychiky i kůže, podléhá stavu formující nemateriální složky, kterou východní filosofie a evropské léčitelství pojmenovávají odjakživa pránou, čchi, vitální silou. Z pohledu evropsko-křesťanské tradice tuto sílu můžeme pojmenovat duší člověka (duchem, duchovní silou, bohem v nás apod.). Často bývá tato oblast člověka označována slovem vědomí. Všechna vyspělejší, ale často i méně pokročilá lidská společenství vždy pracovala nějakým svým konkrétním způsobem s touto vyšší, život utvářející silou a lidé chápali její praktický význam pro život jedince v tomto světě.
K těmto spirituálním úvahám o duši, vědomí nakonec v některé fázi svého života dospěje nutně každý, i zarytý materialista, který ve svém denodenním shonu k zajištění svých materiálních potřeb a tužeb, neměl zatím na tyto myšlenky čas ani náladu. Typicky se tak stane na sklonku života ve stáří, při vážném onemocnění, po smrti blízkého člověka nebo po traumatizujícím zážitku.
Lidé mají totiž často pocit, že filozofování o duši nemá pro nás žádný praktický přesah, nebude z toho žádný hmatatelný profit, vzdaluje nás to od mnohem důležitějších věcí, které jsou zrovna na práci. Jenže opak je ve skutečnosti pravdou. Jestliže se tímto vyšším principem vlastního bytí člověk nezaobírá, pak opomíjí něco, co mimo jiné přímo zodpovídá za stav jeho tělesného a duševního zdraví. Péče o vlastní zdraví je přece tou nejpragmatičtější činností a vůbec nejlepší investicí do budoucna.
Pokud je náš duchovní princip rozladěn, jsme nemocní a nejsme schopni zabezpečovat své materiální potřeby, vydělávat peníze, budovat kariéry a plnit celkově své životní role. Této skutečnosti si každodenně všímají léčitelé z nejrůznějších odvětví alternativní medicíny. Homeopaté, autopaté, akupunkturisti, jogíni a lékaři, kteří se zabývají technikami stimulace životní duchovní síly, prány, čchi. Po jejichž působení se zdravotní stav lidí zlepšuje a uzdravují se. Proč se nám tedy dnes koncept životní duchovní síly zdá tak nepochopitelný a mnohdy ho mávnutím rukou zavrhneme, aniž bychom se nad tím někdy hlouběji zamysleli?
„Ve vědeckotechnické revoluci sedmnáctého století byly přírodě odepřeny tradiční atributy života, jako jsou schopnost spontánního růstu a samoorganizace. Přiroda ztratila svoji samostatnost. Duše, které oživovaly fyzická těla v souladu s jejich vlastní podstatou, byly z fyzikálního světa vymítány jako zlí duchové. Hmota byla neživá a pasivní a podřízená vnějším silám podle matematických pohybových zákonů.“
R. Sheldrake, Tao přírody, 1994
Tehdy začalo v širším měřítku materialistické přesvědčování lidí o neživé přírodě, o živých bytostech jako mechanických strojích bez duše. Vše živé je formováno pouze chemickými procesy a uskupeními genů. Toto uvažování přetrvává dodnes, a hlavně v západním světě se materialismus stal dogmatem, náboženstvím.
Před časem jsem náhodou poslouchal v rádiu rozhovor s pánem, který byl moderátorkou uveden jako největší česká kapacita na lidský genom. Tento „zasloužilý“ biolog vyřkl do éteru něco, co mě utvrdilo v názoru, jak jsou vědci ve svém počínaní arogantní. Akceptují pouze ty poznatky, které jim zapadají do předpokládaných teorií. Nemohu ho doslova citovat, už je to delší čas, ale v zásadě řekl toto: Lidský genom jsme pochopili a popsali z deseti procent, z toho jsme schopni predikovat náchylnosti k různým nemocím apod. O zbylých devadesáti procentech DNA nevíme k čemu slouží a označujeme ji jako tzv. „odpadní DNA“, která nemá žádnou funkci.
Tento výrok, který reprezentuje stanovisko vědecké obce, vede alespoň průměrně uvažujícího člověka nutně k zamyšlení. Jak může kdokoliv o čemkoliv, pokud zná a pochopil (toto slovo je v tomto kontextu přinejmenším sporné) jednu desetinu celku, vyřknout o nepochopeném zbytku, který tvoří většinu, konkrétně devět dílů z deseti, že je odpadem, který nehraje žádnou roli? A jak lze o něčem, co není doposud vysvětleno, natvrdo bez okolků prohlásit, že to nemá žádnou reálnou funkci? Na tomto příkladu je zřetelně vidět, jak vědci prezentují závěry svých pozorovaní tak, aby zapadaly do již vykonstruovaných teorií. Když něco záměrně opomíjíme, zcela jistě se nejedná o vědecký přístup, ale ideologickou manipulaci s fakty.
Materialismus si totiž bohužel v průběhu času vydobyl ideologický monopol a zbytněl ve státních institucích, což je naprosto logické, protože je kapitálově daleko nejvýhodnější ideologickou formou. K udržení těchto dogmatických ideí přispívají v posledních letech viditelné totalitní tendence u většiny demokratických států západního světa, ke kterým jsme ještě donedávna s inspirací vzhlíželi. Děti jsou už od školy ideologicky formovány a vychovávány k bezvýhradné důvěře ve stát a jeho instituce. Ty mají založenou celou svoji strukturu na materialismu a zuby nehty se brání zahrnutí konceptu duše, do svých vědeckých bádání a zkoumání. To by totiž mohlo narušit ekonomické zájmy mnoha vlivných biotechnologických, chemických a farmaceutických firem. Nejcitelněji by to zasáhlo oblast zdravotnictví, kde by museli zásadně změnit doposud uznávaná stanoviska. Vliv těchto odvětví na stát a provázanost s politickou scénou jsou zřejmé a nedávná očkovací propaganda je toho pro mnohé dostačujícím důkazem.
Pojem “duše“ naprosto bortí a podkopává oficiálně uznávané „vědecké“ názory o světě, které jsou občanům předkládány jako ověřená fakta – jako objektivní a jediná pravda.
Výdobytky moderní techniky v odvětví strojírentsví a IT technologiích mohou někomu přijít skvělé. Pokud se ale jedná o poznatky v oborech týkajících se živých organismů a zvláště o medicínu ve vztahu k léčbě chronických onemocnění, pak zřetelně vidíme, jak je moderní medicína bezzubá a nikterak se v posledních desetiletích nevyvíjí. Západní medicína není schopna vyléčit nemoci, je však někdy schopná jejich projev potlačit chemickými léky, což s sebou ruku v ruce přináší u pacienta vedlejší účinky a další nově vzniklé neduhy k léčení. V pojmech léčit nebo finálně vyléčit je velký rozdíl. Medicína totiž narazila na bariéru, kterou jenom stěží překoná, pokud nezařadí koncept duše do svých osnov. Neúčinnost konvenční medicíny při léčbě nemocí tkví v tom, že se nezaobírá touto tvůrčí jemnou složkou člověka a hloupě a neprozíravě ji ignoruje. V tomto směru má velký náskok alternativní medicína, která si uvědomuje, že pokud proudění vitální síly v člověku není v pořádku, vzniká nemoc.
„Výchozím bodem spekulací o podstatě biologického života je smrt. Co se stane, když rostlina, zvíře nebo člověk zemře? Tělo zůstává. Váží stejně jako před smrtí. Stále má tentýž tvar a totéž hmotné složení. Přesto je ale mrtvé. Už nemůže růst, pohybovat se a starat se o sebe. Začíná se rozpadat. Zdá se, že je něco opustilo – životní síla, dech, vědomí, duše, jemná podstata, vitální faktor nebo řídící princip.“
R. Sheldrake, Tao přírody, 1994
Jak můžeme při léčbě homeopatiky nebo autopatickým preparátem vědět, že ovlivňujeme zrovna tuto nehmotnou, nehmatatelnou složku člověka?
V autopatii a homeopatii to víme, protože jsou preparáty naředěny vodou v takovém množství, že už tam nezůstává fyzicky vůbec nic z původní ředěné substance. V případě autopatie nezůstane v lahvičce po naředění ani molekula z původně zanesené sliny nebo kapének dechu léčeného. V homeopatickém léku nezůstávájí přitomny molekuly rostliny, minerálu, nebo živočicha apod.
Cukr, z kterého jsou vyrobeny homeopatické pilulky konzumujeme zcela běžně v bonbónech, čokoládách a pokrmech všeho druhu. Vodu, z které autopatický preparát vyrobíme, také normálně denodenně pijeme. Voda ani cukr sám o sobě člověka z nemoci nevyléčí.
Situace se náhle změní, pokud je vstupní substance vysoko naředěna vodou (homeopatické potence bývají vyrobeny prolitím i tísícům litrů vody) a tím zbavena materiální podoby, všechny molekuly se odplavily pryč. Ve vodě se již předává pouze informace o ředěné látce a kontinuálním ředěním se mění její frekvenční neboli vibrační struktura.
V léčebné praxi je pak potřeba najít správné ředění, to frekvenční naladění, které na základě rezonance rozvibruje, rozezní aktuálně rozladěnou duchovní (vitální) sílu nemocného člověka zpět do zdravých vibrací, které pak začnou utvářet harmonické, zdravé tělo a mysl. Předává se zde našemu organizačnímu, jemnohmotnému, duchovnímu principu informace o tom, co je v těle nedokonalé, co je v disharmonii, co je potřeba konkrétně napravit a uzdravit.
Slina nebo kapénky dechu aj. nesou komplexní informaci o tom, co je v organismu v nerovnováze. Jsou nosiči uceleného obrazu našeho vnitřního prostředí.
Pojem informace je sice abstraktní, nicméně existují někteří osvícení vědci z oblasti IT informatiky a fyziky, kteři tvrdí, že infromace je základní fyzikální veličinou vesmíru a svět jak ho pozorujeme je stvořen třemi složkami – informací, hmotou a energií. Na principu informace nefungují jen počítače ale i naše těla, myšlenky a vesmír. Informace přináší v případě léčby do systému organizaci, snižuje míru entropie, chaosu neboli nemoci. Jak již jsme si řekli, je nutné, aby přijímač (duchovní síla léčeného) a vysílač (do jemnohmotna naředěný lék) byli na sebe naladěny. Musí si porozumět. Toho docílíme optimálním naředěním preparátu na potřebnou vibrační úroveň, která je jemnohmotná.
V alternativní medicíně nám jemná spirituální složka všech živých organismů nepřipadá neexistující a díky tomu můžeme léčit chronická onemocnění u lidí, zvířat i rostlin. Chronickými (konvenčně nevyléčitelnými) jsou právě proto, že materiální léčbou nebyla dotčena porucha v proudění vitální síly, prány, čchi, která poruchu (či náchylnost k poruše) způsobuje. Vyléčit je umí jen ti, kdo existenci jemné sféry člověka plně uznávají a mají prostředky, jak ji ovlivnit. Vyléčených případů různých druhů chronických onemocnění pomocí autopatie a homeopatie je nesčetně a není problémem si dnes na internetu nebo v literatuře vyhledat kazuistiky a svědectví vyléčených osob.
Při léčbě je samozřejmě nutné počínat si odborně dle pravidel obou metod, odvozených z dlouhodobé zkušenosti. Dalším faktorem úspěšnosti – zda se léčený uzdraví z nemoci úplně nebo se zlepší o osmdesát, šedesát nebo méně procent, závisí na, a tím se vracíme k dávnému budhistickému pojmu, karmě pacienta.
Některé lidi přivedla jejich dobrá karma k těmto jemným metodám už dávno a dočkali se výsledků, jiní teprve čekají. A někteří se o nich nedoví nikdy a navždy budou věřit tomu, co jim předkládají masová media jako ověřené materialistické pravdy.
Kryštof Čehovský
www.poradceautopatie.cz , www.autopatie.cz
